PROJEKT KANALIZACE PASPORT VEŘEJNÉHO OSVĚTLENÍ LEPORELO AKCÍ HOŘOVCKO PRŮVODCE POMOCI HOŘOVICE PŘEHLED AKCÍ:
| << | Červenec 2024 | >> | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
| 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | 31 | ||||
Vítejte na Osovsku
Podbrdské údolí okouzluje svojí zachovalou krajinou, kterou by málokdo hledal nedaleko hlavního města, chráněné Brdy se svými hlubokými lesy,v nichž je dost místa pro zvěř, houbaře, cyklisty i trempy a jejich osady, které mohou najít jen oni sami. Skrz údolí prochází romantická "lokálka", kterou občas nahradí parní vláček s výletníky. Cyklistické stezky poskytují trasy pro náročné cyklisty i rodiny s dětmi a stejně tak jako turistické trasy procházejí celé údolí a spojují většinu obcí s klasickými hospůdkami, někdy i s ubytováním.Pokud vyjdete z lesa na kterémkoliv místě, pohled do krajiny s malými vesničkami a kostelíky, které jsou vidět jak na veliké plastické mapě, se vám vtiskne do paměti a vytanou Vám na mysl první slova naší hymny. Toto je tedy podbrdské údolí, toto je náš domov.
Osov
Na území obce se nachází několik cenných památek a památných míst. Nejcennější je kostel, pak zámek - v soukromém vlastnictví včetně parku, hezky vypadá bývalý cukrovar, ale jelikož je to soukromý objekt, není možno vstoupit dovnitř, také bývalá vinopalna a obec se pyšní velde nádherných alejí i památkově chráněnou skupinou dubů.
Chrám Narození sv. Jana Křtitele. Kostel je dílem vrcholného baroka a pochází z let 1734-1738. Pokyn k jeho stavbě dal tehdejší majitel panství Jan Adolf Kaunic. Plány vypracoval a stavbu řídil vlašský architekt Bartolomeo Scotti a po jeho smrti Anselmo Martino Lurago. Venkovní sochy a vnitřní sochařská výzdoba je z dílny Františka Ignáce Waisse, vynikajícího českého sochaře a řezbáře, freskovými malbami vyzdobil kostel vlašský mistr de Pini, oltářní obraz namaloval Jan Hesler z Prahy. Tesařskou práci prováděl Josef Loffler, pražský občan, který vystavěl i věž s křížem. Truhlářské práce včetně skříně v sakristii jsou dílem truhlářského mistra Josefa Pinsingera z Osova. Starodávná křtitelnice z červeného mramoru sem byla v roce 1738 přenesena ze skřipelského kostela, stejně jako tři zvony, z nichž nejstarší a největší byl ulit r. 1567 mistrem Brikcim v Praze. K nejcennějšímu vybavení chrámu patří varhany sestavené Ondřejem Nuderlem z Nepomuku v roce 1739. Uprostřed chrámové lodi se nachází hrobka.
Barokní zámek stojí na severním okraji obce Osov na Berounsku ve Středočeském kraji. Zámek je trojkřídlá budova s polopatrem, k hlavnímu průčelí je přistavěný novodobý balkón. Na zahradním průčelí je hezký vstupní portál. K zámku vedou staré malebné aleje. Byl vystaven majitelem panství Janem Adolfem Kaunicem někdy v době od roku 1728 do 1734. Dalšími majiteli byli Schwarzenbergové, a to až do roku 1930, kdy ho prodali komerčnímu radovi Václavu Palivci. Ten z něho učinil centrum setkávání významných lidí té doby - politiků, novinářů, spisovatelů, a herců, ovšem nejvíce je zámek té doby spjat s osobou Karla Čapka. Zámek ani park nejsou veřejnosti přístupné.
Bývalý cukrovar, později velkostatek. Základní kámen cukrovaru byl položen 8. 7. 1857 na příkaz knížete Karla II. ze Schwarzenbergu. Cukrovar stavěl stavitelský mistr Rypota z Prahy. Byl osvětlován plynem, který se vyráběl v nově zřízené plynárně. Protože výdaje na udržení chodu byly vyšší než výnosy, byla práce na jaře roku 1886 ukončena a cukrovar zrušen. Když cukrovar ukončil svoji činnost, sloužil objekt i nadále majitelům panství a byl zde zřízen velkostatek. Vedle hospodářské činnosti byl objekt zčásti používán i k ubytování panských úředníků a řemeslníků. Nacházely se tu jejich kanceláře a dílny. V roce 1943 byl objekt obsazen silami SS, které ho zabraly na skladiště různého kovového materiálu. V roce 1946 byl převzat do národní správy a v roce 1950 bylo založeno jednotné zemědělské družstvo. V roce 1951 bylo zde vybudováno středisko Státní traktorové stanice. Počátkem 90. let byl objekt předán restituentovi ing. Emilu Palivci, který ho prodal a současní majitelé zde provozují sklad. Také podrobili areál rozsáhlé rekonstrukci. Pozemky s budovami kravínů a seníků dnes vlastní významná firma Albion, která vyrábí bazény.
Vinopalna. Dům čp. 52 býval nazývána vinopalnou, protože se tu kdysi vyráběl líh a pak zde do r. 1857 byla vinopalna. V roce 1890 kněžna Vilemína ze Schwarzenberga založila v domě školku, která byla pro nedostatek dětí zrušena v roce 1900. Později byly v domě vybudovány byty pro vysloužilé zámecké zaměstnance a v prvním patře zřízen četnický úřad. Později zde byl obchod s průmyslovým zbožím. Nyní je dům v soukromém vlastnictví, vzorně zrestaurovaný. Není přístupný.
Turistické zajímavosti v okolí
Šance (1 km) O čtyřúhelníkových valech mezi Osovem a Skřiplí se uvažovalo jako o možné keltské svatyni. (Keltové vyznávali kult slunce a nejdůležitější dobou u nich byl přelom října a listopadu. Byl to nejen svátek mrtvých, ale i začátek nového keltského roku. Právě na toto datum je orientována i tato údajná keltská svatyně. Na přelomu října a listopadu lze ve směru osy svatyně vidět, jak slunce zapadá přesně nad Plešivcem, na kterém jsou pozůstatky hradiště z epochy Keltů u nás. Další domněnkou ohledně tohoto místa je, že zde v době 30 leté války švédští vojáci generála Bannera, kteří táhli krajem, vybudovali vojenský tábor. Zmiňované valy – přes ojedinělé nálezy středověkých střepů – zůstaly spornou lokalitou dodnes.
Neumětely
Šemíkův hrob (3 km)
" V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra zakopán leží." Neumětely jsou dnes známé především díky pověsti o Horymírovi a jeho koni Šemíkovi. Pověst byla v 16. století poprvé zapsána v Kronice české letopiscem Václavem Hájkem z Libočan. Později koncem 19. století byla převyprávěna Aloisem Jiráskem ve Starých pověstech českých. Obec Neumětely znají již od školních let téměř všichni jako sídlo bájného rytíře Horymíra, jehož věrný kůň Šemík tu byl svým pánem pochován. Památkově chráněný Pomník Horymírova koně Šemíka se nachází v parčíku za hřbitovem, u silnice. Pomník byl zhotoven roku 1887 nákladem 185 zlatých, které věnoval kníže Schwarzenberg. Pomník je v obci ve velké vážnosti, vztahují se k němu i různé pověry, např.: "kdyby s kamenem někdo pohnul, stihlo by obec veliké neštěstí".
Koněpruské jeskyně ( 7,7 km) se rozkládají se na vápencovém hřebenu zvaném Zlatý kůň nad obcí Koněprusy v CHKO Český kras asi 5 km jižně od Berouna. Koněpruské jeskyně vznikly v průběhu druhohor mechanickým a chemickým působením podzemní vody pronikající pod povrch podél skalních puklin. Jeskyně byly známé již pravěkým lidem z doby kamenné, jak bylo zjištěno podle nálezů jejich kosterních pozůstatků. V 15. století byl v lomu na kámen odkryt vstupní otvor a tuto jeskyni využili ke své činnosti penězokazci, kteří si zde v letech 1460 - 70 zřídili penězokazeckou dílnu, ze které se našli i některé jejich nástroje. V roce 1950 byl při práci v lomu odkryt otvor, jimž bylo možno proniknout do nitra celého jeskynního systému. Při speleologickém výzkumu a při dalších pracích v lomu pak byl postupně objeveny jeho další části. V současnosti jsou Koněpruské jeskyně rozsáhlým třípatrovým jeskynním systémem s rozlehlými podzemními prostorami a bohatou krápníkovou výzdobou největším jeskynním systémem v Čechách. Délka chodeb je cca 2 km. Krápníky vznikly srážením vápence rozpuštěného v prosakujících podzemních vodách. Kromě obvyklých stalagmitů, stalaktitů a stalagnátů, závojů a brček se pouze zde vyskytují zvláštní krápníky kulovitého tvaru zvané Koněpruské růžice.
Lochovice – hrob básníka Václava Hraběte (7 km)
Václav Hrabě byl český básník, autor beatnické poezie. Dětství a mládí prožil v Lochovicích u Berouna jako syn železničáře. Vystudoval jedenáctileté gymnázium v Hořovicích a poté i Vysokou školu pedagogickou v Praze. Odmala ho bavila hudba, hrál na housle, klarinet a saxofon,sám také skládal. Se studentskými soubory vystupoval v Redutě, Olympiku a dalších sálech, byl mimo jiné lektorem poezie v časopise Tvář, pracoval v poetické kavárně Viola a nakonec nastoupil jako učitel na základní škole. Byl známou postavou pražského světa hudebníků, divadelníků, studentů i literátů, jejichž pocity vyjadřoval ve svých básních, které bývaly často zhudebněny a dosáhly nesmírné popularity. Těsně před smrtí se setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem, který v roce 1965 navštívil Prahu. Básník tragicky zahynul otravou plynem ve věku 24 let a je pochován na hřbitově v Lochovicích.
Rozhledna na Studeném vrchu (4,5 km)
Rozhledna je na vrcholku Studeného vrchu, několik metrů od vrcholového trigonometrického bodu. Poblíž vede červená trasa. Snadno ji najdete v terénu podle prakticky libovolné turistické mapy, protože vrchol Studeného zde je označen . K vrcholu vede také lesní cesta, která je odbočkou vlevo ze silnice z Dobříše do Hostomic.
Hradec (4 km)
Hradec tvoří jeden z mnohých vrcholů Brdské vrchoviny a jak již jeho název napovídá, není jen jedním z mnoha. Skutečně se v jeho nejvyšších partiích ( rozkládá kdysi pečlivě hrazený prehistorický prostor s dodnes na 12m širokými a 5m vysokými kamennými valy. Celková plocha hradiště je rozprostřena na ploše 200 x 90m, přičemž ve vrcholové části je další výrazná vyvýšenina o průměru necelých 30m. O hradišti přesně nevíme, kdy vzniklo. V letech minulých byla plocha hradiště na severu a západě narušena těžbou křemence. I tak si však zachovalo patřičný duch dávného místa opředeného několikerem pověstí, například jednou klasickou o zlatém pokladu ve sluji pod vrchem.
Plešivec (7,7 km)
Na Plešivci (nad pravým břehem Litavky) objevíte velmi rozsáhlé a tajuplné hradiště, hrazené dvojicí mohutných valů. Ač se z nich do dnešních dob dochovalo jen mírné vlnění terénu v jejich průběhu, toto sídlo z doby kultury knovízské (10.-12. stol. př. n. l.) vás dozajista osloví. Jedná se o jedno z největších hradišť v pravěkých Čechách. Dovedou vás sem značené turistické trasy.
Liteň (8 km)
Liteň je úzce spojena s hvězdou operního nebe Jarmilou Novotnou, provdanou Daubkovou, která zde žila a v pozdějších letech emigrace navštěvovala především liteňský kostel, kde každý rok během mše zpívala a křtila zde i svoji vnučku.
Hrobka rodiny Daubků. Autorem je Antonín Wiehl (26.4.1846 - 4.11.1910), jeden z nejvýznamnějších představitelů české architektury přelomu 19. a 20. století a novorenesančního slohu. Wiehl je například autorem monumentálního vyšehradského pohřebiště významných osobností Slavín. Novorenesanční stavba pochází z roku 1888. Autory výzdoby fasády a interiéru pohřební kaple jsou sochař Josef Václav Myslbek a malíř Maxmilián Pirner. Naposledy byla využita v roce 1994 při převezení ostatků operní pěvkyně Jarmily Novoté z New Yorku. Stavba je citlivě včleněná do anglického parku. K zajištění ostrahy hrobky byl v jejím sousedství u silnice postaven domek pro hlídače, kolem kterého vede další přístupová cesta k hrobce.
