malíř a kronikář

   Zde je jeho životopis, tak jak ho sám napsal ve svém prvním zápisu do kroniky:

   "Já, nynější pisatel, nejsem zdejším rodákem, ale sousední obec Velký Chlumec čp. 61. Datum mého narození je 27. srpna 1909. Pocházím z malého, dvanáctikorcového hospodářství s hostincem. Zpočátku pracoval jsem s rodiči na hospodářství a v roce 1938 odstěhovav se do Modřan u Prahy, kde nejprve zaměstnán jako pomocný dělník na pile, získal jsem později službu u EP hl. m. Prahy, co řidič a průvodčí tramvajové dopravy. Od r. 1943 do konce války, poznal jsem také totální nasazení. Tento čas byl prožit v jedné z továren v Radotíně, že posloužila mi šťastná náhoda a to byla ta, že byly v tu dobu zaraženy dočasně transporty do Říše. Po ukončení války, vrátil jsem se k EP zpět, ale v roce 1946, kdy byly hledány síly pro různé podniky v pohraničí, byla přijata má nabídka do služeb Hospodářského skladništního družstva v Plané u Mariánských Lázní. Pobyt můj byl zde jen tři a půl roku, protože se ukázaly důsledky útrap a těžkých prožitků válečných roků a já stal jsem se pro vážnou plicní chorobu invalidním důchodcem již od r. 1950."

   Autor půvabných obrázků zachycujících zejména místní památky, pamětihodnosti a přírodní krásy krajiny neměl sice akademické vzdělání a malování se věnoval jako samouk, nicméně hodnota jeho kreseb a kresbiček je dnes nedocenitelná, neboť často jsou posledními svědky existence věcí již minulých, nenávratně zašlých, jsou posledním a jediným dokumentem, že v historii vůbec existovaly a jakou měly podobu. Stanislav Anděl se ujal psaní kroniky v roce 1958. I tyto jeho zápisy jsou vyzdobeny kresbami objektů, o nichž se zmiňuje. Kronika tak získala ojedinělý vzhled a hodnotu a stala se cenným kulturním dědictvím a chloubou obce. Stanislav Anděl skončil svoje zápisy v roce 1968, kdy podlehl těžké chorobě.


   Stanislav Anděl se oženil s Magdou Husákovou, která mu trpělivě pomáhala v jeho těžké nemoci, která ukončila jeho život v léčebně na Pleši v roce 1968.