Dějiny Osovce jsou sice velmi úzce spjaty s Osovem, ale ves zvaná dříve též Vosovec, Usovec či Malý Vosov má i svoji vlastní historii.
   Téměř všechny první zmínky o sídlech na Osovsku pocházejí ze 13. století. Jejich názvy bývaly zhusta odvozovány od práce konané kolem. Tak Osov dostal své jméno proto, že se zde větší část půdy osévala. Kde byla osévána menší část pozemků, říkalo se Osovec.
   V roce 1677 zakoupil Osov i s Osovcem hrabě Ferdinand Maxmilian Kaunic. Tehdy byli do krajiny téměř liduprázdné přivedeni četní němečtí osadníci, zvláště řemeslníci a dvorská čeleď. Tito se záhy počeštili, ovšem dodnes se zde vyskytuje řada německých jmen jako památka na tyto dávné přistěhovalce. Za Kauniců ztratil statek svoji samostatnost. Následkem toho došlo pak v evidenci pozemků ke ztrátě přehlednosti, takže nebylo možno určit hranice. Tato věc přišla na přetřes zvláště po úmrtí poslední majitelky hraběnky Vratislavové v roce 1840, když měly býti vyznačeny hranice statku. Poněvadž to nebylo možné, bylo učiněno takové narovnání, že za bývalý statek Osovec a za bývalý manský statek Lisovec na Tochovicku bylo vykázáno tolik výměry na polnostech, lukách a lesích při panství osovském, kolik obnášely tyto dva manské statky dohromady, což bylo také potvrzeno císařem.
   V červnu roku 1848 byl Osovec na žádost Karla Schwarzenberga propuštěn z manského svazku. V té době již manství zaniklo, takže nebylo možno naznačit ani jeho meze. Poté byl Osovec již natrvalo součástí panství osovského.