Do roku 1967, kdy bylo rozhodnuto přistoupit k demolici objektu, nebylo známo, kdy a kým byl osovský pivovar zřízen. Až při rozebírání vazby, kterou si občané zúčastnění při bourání rozebírali k vlastní potřebě, našla se v trámoví u bývalé sladovny borová fošnička rozměrů 89 x 34 x 4 cm, do níž byl vydlabán letopočet: "Anno Domini 1742", ze kterého se dovídáme přesné datum jeho výstavby. Je zřejmé, že po budově zámku byl postaven kostel a jako třetí pivovar. Tudíž byla to éra Kauniců, která do Osova zavedla výrobu piva a od nich ji pak převzali Schwarzenbergové. Ze zápisu v kronice se dovídáme, že ti jej do roku 1898 pronajímali panu Adolfu Řihákovi. Poté jej vzal do své správy Velkostatek Osov, který ho opatřil modernějším zařízením.

   Zajímavé bylo zastřešení největší budovy, ve které nahoře byly byty a v přízemí sklepy pro"zrání" piva. Vazba byla řešena tak, že střecha z ptačí perspektivy měla podobu násypného koše.
   Pivovar byl prosperující podnik, o osovské pivo byl značný zájem pro jeho dobrou chuť, takže majitelé dokonce zřídili několik vlastních hospodských zařízení, například v Praze, na Příbrami a v Mníšku.
   Pivo v sudech rozváželi pivovarští kočí koňskými povozy. Naposledy pan Dalibor z Osova a pan Grubner z Nuzarova.
   Po pozemkové reformě zůstal pivovar ve vlastnictví Schwarzenbergů jako součást tzv. zbytkového jmění. Ti ho v roce 1930 prodali komerčnímu radovi Václavu Palivci, který renovoval jeho zařízení. V roce 1942 byl provoz zastaven a zařízení odvezeno do Litně. To znamená, že pokud se s vařením piva započalo již v roce 1742, trvala doba provozu přesně 200 roků.
   V roce 1944 zde Němci zřídili sklad benzínu, nafty a oleje.
   Provoz po válce již nebyl obnoven a objekt, který nebyl nijak udržován, pomalu propadal zkáze.
   Určitou dobu v něm JZD skladovalo umělá hnojiva, brambory a stelivo. Do roku 1959 zde bydlela rodina bývalého sládka pana Houdka. Tehdy už byly budovy natolik zdevastovány, že hrozilo jejich zřícení, a proto se přistoupilo k jejich zbourání. Jak již bylo uvedeno výše, místní obyvatelé si rozebrali vše, co bylo k použití, takže zbylo jen torzo.
   Na uvolněné ploše později obec vystavěla prodejnu, která je stále v provozu. Zbytek plochy je využíván jako parkoviště.