Panský kovář Pokorný odprodal část své zahrady zdejšímu sládkovi Řehákovi, který na tom místě vystavěl dům na způsob vilky podle plánu stavitele Husáka. Vilku s čp. 18 v roce 1886 odkoupil majitel panství, zřídil zde hostinec a později i poštu.
   Hostinec "Na poště" poskytoval svým návštěvníkům nejen občerstvení, ale také příležitost k zábavě. Měl pěkně upravenou zahrádku s altánem z roku 1904, na jehož zadní stěně byly zdejším malířem p. Vilímem Hrubým namalovány hrady Orlík, Zvíkov a zdejší zámek. Hostinský Václav Bouček provozoval i hru v kuželky, kdy dráha z dřevěných prken vedla od altánu ke stěně domu. Děti si sem chodily přivydělávat stavěním kuželek. Když byla zavedena elektřina, býval kuželník osvětlen a mohlo se hrát i pozdě večer. Časem zájem o hru opadl a zákazníci se věnovali spíše kulečníku uvnitř.
   Hostinec sídlil v přízemí a po rodině pana Boučka ho převzali Špikovi. Naproti hlavnímu vchodu byl výčep, vlevo malý a velký sál. Později bylo vše zcela zdevastováno. Vedle rodiny hostinského bydlel v budově také vrchní poštmistr Josef Sturz, učitelka Alžběta Vinkelhauferová a učitel Matěj Mandík. Altán sloužil jako místo vhodné k provozování nejrůznějších kulturních akcí, dokonce tu v červenci roku 1923 byla sloužena první mše nově založené církve československé husitské za dosti značné účasti lidu. Stávalo tu také pódium, na kterém se často hrávalo ochotnické divadlo a kde bývaly pořádány koncerty místních hudebníků.
   Dne 1.1.1950 byla zrušena hostinská koncese "Na poště" a místnosti zabrány pro MNV. Bylo možno zde i oddávat. Pivo se ale prodávalo dále po celý rok v bytě paní Špiková, která tu měla i prodej tabáku.
   Bývalá sňatková síň začala později sloužit jako zasedací místnost. Bytu, kde dříve bydlel poštmistr, bylo použito ke zřízení lékařské dětské poradny. Jedna místnost byla v roce 1964 upravena na knihovnu.
   Budova sloužila postupně i dalším čelům. Tak vedle MNV, pošty a knihovny tu byl opět zřízen byt, byla tu klubovna mládeže, mandl, telefonní ústředna.    Nyní zde sídlí obecní úřad, také pošta, která se po několikerém stěhování snad natrvalo usídlila v místnosti u silnice směrem ke kostelu a byla zcela zrenovována, s ní sousedí kancelář majitele tohoto domu ing. Emila Palivce, který nyní sám spravuje své lesy získané v restituci, a v zasedací síni je dočasně umístěna knihovna.