Jednopatrová zděná budova nesoucí čp. 52 bývala nazývána vinopalnou, protože se tu až do roku 1857 vyráběl líh.
   Panství tu nejdříve vařilo z řepy sirup, který byl posílán do Zbraslavi k dalšímu zpracování, což se dělo přibližně do roku 1840. Tehdy jakýsi pan Mitreiter spachtoval od panství kromě Vižiny a zdejšího pivovaru též budovu č. 52, aby zde zřídil vinopalnu. Asi tři roky poté se odstěhoval a panství začalo vařit líh samo, což prováděl Antonín Pišl dříve u Mitreitera zaměstnaný, a po něm pak až do roku 1857 Fryč. V tom roce panství vinopalnu zrušilo.
   V roce 1890 tu kněžna Vilemína ze Schwarzenberga založila školku k uctění památky kněžny Marie, manželky Karla Schwarzenberga IV., která zemřela na osovském zámku ve velice mladém věku krátce po narození syna Karla. Mateřskou školku spravovaly dvě sestry řádu Svatého Kříže z Chebu. Dětí postupně ubývalo, takže školka byla v roce 1900 majitelem panství zrušena. Ale ještě dlouho potom se zde říkalo "opatrovna".
   Později byly v domě zřízeny byty pro vysloužilé zámecké zaměstnance. První patro sloužilo jako četnický úřad, který sem byl přestěhován z tzv. fabriky. I četníci zde měli své byty.
   Po druhé světové válce objekt sloužil nadále jako obydlí pro několik rodin, v přízemí byl pak zřízen obchod s průmyslovým zbožím.