Cihelna se nacházela na konci lipové aleje mezi Osovem a Osovcem, v místech, kde je nyní mj. koupaliště.
   V roce 1928 odkoupil cihlář Cyril Šebesta cihelnu v Osovci s domkem čp. 26 od osovského velkostatku. Patřilo k ní i přilehlé pole - počítalo se pravděpodobně s rozšiřováním těžby. Objekt byl zásobován vodou ze dvou pramenů z hořejších luk. Vody byl dostatek pro celou cihelnu a byla tak čistá, že se mohla i pít.
   Práce tu byla velmi namáhavá. Hlínu kopalo asi šest lidí, kteří ji večer museli polévat vodou. Celá plocha byla propojena úzkými kolejničkami s vozíky. Na těch sváželi kopáči hlínu každý do své kůlny. Tam ji smíchali s popelem nebo mourem, aby se tolik nelepila. Hlínou se vyplňovaly formy a syrové cihly se pak stavěly vedle sebe. Po zaschnutí je odváželi do pecí k vypálení.
   Zdejší červená hlína byla vysoce kvalitní a cihly šly dobře na odbyt. Přesto se majitel po čase dostal do peněžních obtíží a cihelnu i pole prodal komerčnímu radovi Palivci. Pak zde pracoval jako mistr.
   V dubnu roku 1942 byl provoz cihelny zastaven. K jeho obnovení už nedošlo ani po válce.
   Po znárodnění používalo objekt místní JZD. Byl zde po nějaký čas ustájen dobytek a v bývalém hliništi postavena slepičárna. Budova cihelny se postupně rozpadala, velký komín byl stržen.
   Celá stavba včetně slepičárny byla nakonec zcela zničena - dnes vlastně už nikdo nedokáže říci, kde je všemu konec.
   Část pozemku byla použita pro stavbu vodní nádrže, která slouží jako koupaliště v létě, v zimě se tu bruslí. Část byla rozparcelovaná a zastavěná, část je zalesněná.